Warning: Creating default object from empty value in /DISK4/WWW/suchaloz.cz/plkotnice/plugins/system/advancedmodules/modulehelper.php on line 320 Kroj

výstavy na hody 2016

Uložit

Kalendář našich akcí

O nás

Kontakty

Sponzoři a partneři

Obec Suchá Loz

3 V a H

Stavební firma Navláčil

Kroj

Sucholožský kroj

Svérázný lid Moravského Slovácka je obdařen přírodou vzácným talentem k lidovému umění. Toto umění, vytrysklé z duše prostého selského lidu, je jedním z hlavních činitelů, kterými Slovácko přitahuje blízké i vzdálené a které založily jeho slávu a pověst. Nepřebranou studnicí harmonie a krásy jsou slovácké výšivky, které se uplatňují na krojích, hlavně ženských. Podle výpravnosti můžeme zařadit sucholožský kroj na střední místo. Není bohatší, ale stojí mnohem výše než chudý kroj horský.

                Paní Božena Lucká z Vlčnova působila na místní základní škole jako učitelka. Ta popisuje názorně části sucholožského kroje i se změnami, které v roce 1934 již probíhaly.

Mužský kroj

                Košile byla konopná na všední nošení a bavlněné ke svátečním příležitostem. Na náramcích a u krku byla vyšita jednoduše černou a žlutou bavlnkou – „harabulem“. Dříve se košile zavazovala u krku na šňůrku a dnes se zapíná na „hakličky“. Rukávy se dříve v zápěstí úžily a zavazovaly také bílou šňůrkou a později se začaly šít baňovité rukávy do manžety a na knoflíček a to zůstalo až dodnes. Vymizelo nošení koženého pásu širokého asi 20 cm, který byl bohatě vybíjený s kapsičkami na uchování nože a podobných potřebných maličkostí.

                Kordule bývala dříve světle modrá, nyní je tmavě modrá s červeným vyšíváním. Staří občané ji měli bílou s modrým vyšíváním. Sahá až ke kyčlím a říká se jí „brunclek“. Svobodný muž má mít brunclek svázaný ozdobnou jednobarevnou stužkou, ženatý muž má stužku užší nebo jen šňůrku, a nebo jej zapíná jen na knoflík. Knoflíky jsou ploché, žluté, hustě vedle sebe našité. Na „brunclek“ se oblékal za chladného počasí „flanelový brunclek“ bílý s rukávy. Zapínal se nahoře na jeden knoflík, ostatní se nechaly rozepnuty a jen dole se uvázala ozdobná stužka podle věku nositele. Dnes se flanelový brunclek již nenosí.

                Gatě byly konopné, dosahovaly až po paty a na dolním okraji měly třepení. V Suché Lozi se však konopné gatě přestaly nosit a úplně vymizely již na začátku 20. stol. Tehdy si je ještě vzali starší mužové do práce.

                Nohavice bývaly dříve světle modré a nyní se nosí již tmavě modré. Jsou těsně přiléhavé, rozparek je zapnut knoflíkem a je kryt příklopcem. Záložkou v pase nohavic a záložkou na horním okraji příklopu se provléká bílými riflemi zdobený /vybíjený/ řemen – 3 m dlouhý. Otočí se třikrát volně kolem pasu a zapíná se vpředu přezkou. Svobodní jej mají bohatěji vybíjený a nosí jej zvlášť ozdobně přepásaný. U ženatých mužů je zdobení chudší a řemen je více přepásán k pasu. Nohavice jsou vpředu zdobeny bleděmodrými šňůrkami, našitými v hustých závitnicích až skoro ke kolenům. K lýtkům jsou přitaženy šňůrkou, aby se snáze obouvaly do vysokých bot, které se ke kroji nosí. Za příklop se vkládá vyšívaný šátek a to tak, že krajka „štykeraj“ vyčnívá po obou stranách příklopce.

                Chlapci nosívali černé barchetové kalhoty s modrou podšívkou. Kalhoty byly vypracovány i na rubní straně. Ve všední den je chlapci nosili modrou podšívkou navrch a v neděli je převrátili a měli černé – nedělní.

                Kožich byl žlutý, lemovaný koženou šňůrkou tmavě hnědou nebo hnědo červenou. Zapínal se buď na knoflíky, nebo míval spletené šňůrky z kožených řemínků, které se svazovaly. Nyní se již nenosí.

                Halena byla bílá a měla černou výložku na límci. Z límce vysely střapečky zhotovené z černého sukna.

                Hazucha byla přišitá vzadu nahoře na haleně. Měla také černé střapce. Nahrazovala dnešní moderní kapuci na hlavu.

                Boty nosili muži kožené, vysoké, modrým harasem lemované. Vpředu na horní části byla z harasu  upravena růže modré barvy s červeným středem. Nyní je úprava jednodušší bez růže. Podpatek je nízký a široký.

                Klobouk mužský je černý s úzkou stříškou. Kolem klobouku jsou obtočeny ve 4 řadách „šmuky“, nad mini červené „porty“. Pacholci mívali porty v 9. řadách a muži ve 4. – 5. řadách. Nahoře je černá sametová stužka, v krajích zeleně, červeně a žlutě prošitá. Na „šmukách“ se střídá barva bílá, žlutá, červená a zelená. Klobouk chlapecký má 4 řady „šmuků“, „porty“, stříbrnou a zlatou stužku a bílou „krepinku“. Ozdoba je zakončena červenou stužkou. Svobodní nosily za kloboukem kohoutí péro, ale ženatí již ne.

Ženský kroj

                Rubáč byl hodně dlouhý, dole i na šířku dlaně viditelný pod úzkým černým šorcem. Dnes se však tyto dlouhé rubáče již nenosí.

                Šorec se nosí vzadu místo sukně. Je ze silně škrobeného černého plátna. Horní část je všita do široké pestře vyšité stuhy. K pasu se přitáhne tkaničkou. Nevěsty mívají šorce bílé.

                Fěrtoch se nosil na neděli většinou bílý tzv. „leknica“. Když byl již obnošen, ženy jej posílaly obarvit na černo do Chilic u Uherského Hradiště. Nyní se nosí fjerůšky hedvábné a brokátové a štofy /červené s růžičkami/.

                Rukávce byly ze silného modře škrobeného plátna, nyní je již plátno bíle škrobené. Starší ženy nosily rukávce spuštěné hluboko pod lokty a mladá děvčata si je vysunovala nad lokty, tak jak jim to pasovalo. Na konci kadrlí /okraji rukávců/ byly přišity krajky. Dnes je zde před krajkou ještě výšivka.

                Kolem krku nosívají děvčata vyšívaný „obojek“/žluto černá výšivka/, na němž jsou přišity poskládané „tkaničky“ /krajky/. Je na ně zapotřebí asi 3 m krajky, poněvadž se jedná o bohaté nabírání.

                Kordulky bývaly ze zeleno modrého atlasu, nyní se šijí z brokátu téže barvy. Zdobí je zelená pentle, na níž je vyšívání červeným „kamrholem“.Pentle je na kordulce přišita. Vzadu má kordulka 3 záhyby, které jsou také zdobené „kamrholem“. Přes kordulku se dříve oblékala za chladnějšího počasí kordula s rukávy. Byla z bílého flanelu, obšitá modrou pentlí. Dříve se nosívaly také kordule černé, zdobené červeným „kamrholem“.

                Kabaňa je krátký kabátek, který sahá až po boky. Pro všední den byla z modrého sametu nebo barchetu. Sváteční kabaňa byla z černého plyše nebo sametu /ze sametu se šila zvláště ve starých dobách/. Kabaňa je lemována na spodním okraji a kolem rukávů černým beránkem. Zapíná se až ke krku barevnými knoflíky. Také vzadu v pase jsou dva ozdobné knoflíky. Podšívka je teplá, z flanelu.

                Kožich byl dlouhý, zdobený na zádech, vpředu a u rukávů zelenými a červenými kůžičkami.

                Šátek turecký bývá červený, vzorovaný, podle vzoru se mu říká „hrachovaný“, „grajčárkový“ apod. Starší ženy nebo ženy ve smutku nosily šátek černý, který měl jen vzorovaný okraj červený. Svobodná děvčata si vázala tento šátek „na lipač“.  Šátek se složí do trojuhelníku, položí se na hlavu /jeden konec visí volně vzadu – střední/, dva konce visící po stranách hlavy se zaváží pod lelíkem a vedou pěkně složené kolem hlavy. Konce se zastrčí vzadu do uzlu. Vdané ženy nosily šatku vázanou „na babušu“ a díky složitosti a záušnicím to nelze popsat. Pod šátkem musel být čepec, do jehož vyplnění se vkládaly vlasy. Pokud nebylo vlasů dostatek, nahradily se např. kusem látky.

                Šatky začaly na začátku 20. století ustupovat do pozadí a začaly se nosit světlé, hedvábné šátky s vyšívaným jedním rohem. Výšivky těchto rohů ale nebyly vždy místního původu, ale náhodně převzaté a okopírované.

                V dešti nosívaly ženy silně velké vlněné šátky „vlňáky“. Dříve nosívaly velké bílé šátky z měkké ubrusoviny s třásněmi, tzv. „ubrusy“.

                Boty se nosily vysoké, černé, shrnovací. Na podrážce byly dříve vyzdobeny žlutými hřebíčky a podkůvkami. Aby se cestou do kostela tato pěkná ozdoba nezničila, chodily ženy až do Bánova bosy a u kostela se teprve do bot, které nesly s sebou, obouvaly. Svobodná děvčata nosila častěji i ke kroji nízké střevíce.

Dětský kroj

Byl celkem jednoduchý. Suknička /šatečky/ byly hladké, jenom rukávky byly nabrané /baňky/. Čepička bývala ozdobnější, květovaná, zdobená stříbrnými portičkami, stužkami a „tulangry“ /třásněmi/.

Vyjímečné doplňky krojů

Ženich má za kloboukem krámskou kytku tzv. „široké péro“. V kytce je rozmarým a zrcadlové skleněné kolečko. Na konci péra je barevná stužka.

Nevěsta má na hlavě věnec z umělých kvítků, zdobený také zrcadlovými kolečky. Ozdoba zelenou myrtou přechází i lelík, na jehož konci jsou bílé pentle. Přes záda a ruce ve výši loktů má přehozenou bohatě vyšívanou plachetku. Konce plachetky přidržuje rukama. Plachetka je zvána také „úvodnice“. Fějtůšek i šorec má nevěsta bílý.

Družice mají také věnce okrášlené zrcátky, podobně jako nevěsta. Ozdoba zeleným asparátem přechází také na lelík, na jehož konci je mnoho pestrých pentlí.

Mládenec „družba“ má za kloboukem „péro“ jako ženich, avšak užší a nemá v něm rozmarýn, ale dva bílé kosíry z kohouta. Na konci péra má také stužku jako ženich.

Za smutku se nosí celý kroj nebo aspoň fěrtůšek černé barvy.

                Sucholožský kroj je velmi pěkný, jen je škoda, že v minulém století se začal mísit s cizími prvky a nezachoval se jako čisté, neporušené dědictví po předcích. V dnešní době se již kroj nosí velmi zřídka, a to jen při slavnostních příležitostech a církevních slavnostech v obci. Ne každá domácnost vlastní mužský a ženský kroj a ne každý je ochoten si kroj obléci. Ale je to dědictví po našich předcích a neměli bychom se za své národní oblečení stydět.